Karel Hynek Mácha - Máj
Karel Hynek Mácha – Máj
Autor
K. H. Mácha
- nejslavnější český básník, nejvýraznější romantik, zakladatel moderní poezie
- narodil se v roce 1810 na Malé Straně, vystudoval Práva, měl si vzít Lori, se kterou měl syna Ludvíka, ale při požáru se nakazil a zemřel, byl pochován v den plánované svatby v Litoměřicích.
- jako romantik miloval přírodu a procházky v ní. Rád navštěvoval zříceniny hradů, zejména Bezdězu a vůbec okolí Máchova jezera, kde často celé dny proseděl ve snění a psaní tajných deníků. Byl také nadaný malíř a pořizoval si nejen črty ze svých cest.
- roku 1939 byly ostatky převezeny do Prahy, kde se konala manifestace, ostatky uloženy na Slavíně.
Dílo
Za svůj krátký život napsal poměrně mnoho děl. Psal poezii, prózu i drama. Větší část jeho díla vyšla posmrtně.
povídka "Křivoklad"
básně "Romance; Svatý Ivan; Čech; Hrobka králů a knížat českých; Budoucí vlasť; Kralovič; Ohlas písní národních; Těžkomyslnost"
deník "Deník na cestě do Itálie"
próza "Cikáni (vydáno posmrtně); Pouť krkonošská"
lyrickoepická skladba "Máj"
Máj
Máj je lyrickoepická báseň komponovaná do předzpěvu, čtyř zpěvů a dvou intermezz. Vyšla jen díky tomu, že Mácha kamufloval hlavní myšlenku oslavou jarní přírody. Do malebného prostředí okolí Bezdězu je zasazen příběh mladých milenců.
První zpěv
Je večer, první máj. Na břehu jezera sedí mladá dívka Jarmila a očekává svého milého. V dálce spatří loďku, jenže místo milého Viléma přijíždí jeho přítel. Nese smutnou zprávu, Vilém byl odsouzen za vraždu Jarmilina svůdce a čeká ve vězení na popravu. Vilém, vůdce loupežníků, netušil, že muž, který svedl Jarmilu, byl jeho vlastní otec. Dopustil se tak neúmyslně otcovraždy.
Druhý zpěv
Děj se přesouvá do cely, ve které čeká Vilém na popravu. Strašlivý lesů pán přemítá o svém nešťastném životě. Jako mladého jej otec vyhnal z domu, a tak se stal loupežníkem. Vilém rozjímá o budoucnosti a dochází k závěru, že po smrti už nic není. Útěchu hledá u matky přírody. Oslavuje krásu romantického jara a smiřuje se s trestem.
První intermezzo
V prvním intermezzu se venku zatím chystají duchové na popravním místě, aby mezi sebe přivítali odsouzenou duši. Celá příroda mluví o tom, co mu přichystá na uvítanou.
Třetí zpěv
Ve třetím zpěvu se objevuje kontrast mezi krásnou přírodou a Vilémovým očekáváním smrti. Z města se vydává na pochod vojsko s odsouzeným Vilémem. Vilém se na místě popravy naposledy loučí se životem a krásnou jarní přírodou. Zdraví svou rodnou zemi. Poté je jeho tělo lámáno úd po údu na kolo a jeho hlava končí na kůlu pro výstrahu.
Druhé intermezzo
Ve druhém intermezzu truchlí pro svého pána opuštěná tlupa loupežníků.
Čtvrtý zpěv
Ve čtvrtém zpěvu se na ono místo vydává sám básník, sedm let po Vilémově smrti. Jeho život se mu zdá podobný Vilémovu osudu. Lituje ztraceného mladého života i života svého, neboť se s Vilémem ztotožňuje. Celý Máj končí opět známou frází:
„Je pozdní večer - první máj -
večerní máj - je lásky čas,
hrdliččin zve ku lásce hlas:
"Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"
Postavy
Vilém (hlavní hrdina) - loupežník, miluje Jarmilu, zabije jejího svůdce (svého otce), popraven oběšením
Jarmila - miluje Viléma, znásilněna jeho otcem, spáchá sebevraždu
otec Viléma - Viléma vyhodil z domu, svedl Jarmilu, zabit Vilémem
sbor loupežníků - loupežníci, Vilémovi přátelé, oplakávají jeho smrt
sbor duchů - duchové, kteří se těší na příchod dalšího člena (Viléma)
Kritika Máje
Kritikům Máje vadí téma (sebevražda, otcovražda, zneužití ženy), nevkusný námět (příroda X vražda), složité vyjadřování, napodobování Byrona, nedostatek vlastenectví, nihilismus.
Máchu kritizoval hlavně Josef Kajetán Tyl.
Asi nejznámější česká romantická báseň. Objevují se zde mnohé básnické prvky, je použito hlavně básnické prózy a jazyka tehdejší doby. Rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené.
Gradace - temná noc, temnější mně nastává; metafora, personifikace - jezero zvučelo tajný bol; metonymie - Zve k lásky hrám, hrdliččin hlas.
Důležitá je myšlenka, ke které se dopracuje Vilém v cele, a sice že po smrti už nic není – nihilismus. Odsouzený se přiklání k zemi jako k matce. Typický romantický hrdina – z okraje společnosti, tragická láska. Na rozdíl od Erbenových balad v Máji po provinění následuje přísný trest.
L. R.